KULHAVÝ VĚŠTECKULHAVÝ VĚŠTECObčasník / číslo 4 / ročník 1 / čtvrtek 17. 04. 2003
Je George W. Bush obětí mozkomora?Otázka pro tři světové politikyBěhem svého úřadu vyvolal americký prezident George W. Bush mnoho otazníků. Obzvláště v čarodějných kruzích se velmi často přetřásají dvě vysvětlení jeho akcí: tento člověk je buď pod vlivem kletby imperius, která na něj dopadla již ve velmi útlém dětství, nebo prošel polibkem mozkomora. Rozhodl jsem se proto mluvit přímo s lidmi, kteří mají k prezidentovi poměrně pravidelný přístup. Bohužel, hned v Madridu jsem selhal. Pan předseda vlády Aznar byl totiž již třetí den zazděn v Paláci Moncloa, aby neslyšel zuřící davy na ulicích a mohl tak vládnout se souhlasem každého jednotlivého Španěla. Nezbylo než vypravit se do Londýna. Rozhovor v Downing Street byl ale velmi krátký. Položil jsem sice stěžejní otázku, ale reakce ministerského předsedy Blaira byla šokující. Z jeho očí vytryskly obrovské horké slzy, rukama si zakryl své veliké odstáté uši a hořekoval: „Nesmíte pomlouvat mého pána… Je… On je…“ Načež začal bušit hlavou do stolu a vyrážet nesouvislé výkřiky typu „Ach Tony, ten parchant Tony, zaslouží potrestat…“. Po svém vypovězení ze Spojeného království jsem se odebral přímo do Washingtonu. Vzhledem k tomu, že viceprezident Cheney je podezírán z toho, že s panem Bushem sdílí jeho neblahý osud, kontaktoval jsem ministra zahraničí Colina Powella. Na mou otázku zachmuřeně odvětil: „Toto je nejen zasahování do našich vnitřních záležitostí, ale zároveň snaha podkopat naše úsilí zasahovat do vnitřních záležitosti ostatních států. Vypněte ten magneťák. Soukromě vám mohu sdělit pouze tolik, že prezident určitě není pod vlivem kletby imperius. Mě tedy neposlouchá skoro nikdy. A určitě není postižen mozkomorem, on je prostě jenom… Chtěl jsem říct, že v žádném případě není hlupák. Věřte mi. Věříte mi? …. . Přísahám. Proč chcete, abych vám ukázal prsty? Jsou zkřížené, protože v nim mám křeč kvůli nemoci ze Zálivu. A víte co, já se vám nemusím zpovídat. Ven!“ Donald Rumsfeld byl o mnoho méně přívětivý. Předešel mé snaze kontaktovat ho a pozval mě do své kanceláře. Nemohu přesně popsat, kde to je, protože jeho pozvání mi předali čtyři členové zvláštní jednotky na jedné z postranních Washingtonských ulic a cestu tam i zpět jsem trávil tváří k podlaze. „Slyšel jsem o vašich politicky nekorektních otázkách. Aby bylo jasno, s podobnými ptáčky jsme u nás už zatočili. Kritika demokraticky zvolené vlády je kritikou demokracie a my nestrpíme, aby nějaký bulvární pisálek ohrožoval velkou americkou svobodu. Vy jste Syřan, že ano?“ „Ne pane, já jsem…“ „Syřan, já vím. Už dloho vás sledujeme.“ „Ale já v Sýrii ani nikdy neb…“ „A víme, že jste terorista.“ „Já….?“ „Mámé pro to důkazy. Nebo je brzo budeme mít. A víme, že na dvorku máte schované chemické zbraně.“ „Já ve své věži žádný dvorek nemám!“ „Máme satelitní snímky. Nebo je mít budeme. Teď vás nechám běžet, ale brzy vám v Sýrii oplatíme návštěvu. Mimochodem, nechtěl byste odtamtud prchnout do Íránu? Docela byste nám tím píchnul….“ Načež pokynul rukou a já byl, řekněme, odveden. Jedné věci jsem si ale všiml. Na štítku, který nesl americký orel, se skvěla lebka. Lebka smrtijedů. No, snad jen četl Harryho Pottera a nepochopil ho. Doufám. Pro Kulhavého Věštce Šílený Radclife de Torrenegra Komentář Kulhavého VěštceRedakce Kulhavého věštce samozřejmě tváří v tvář zjištěním svého občas i zahraničního dopisovatele (pokud je nám známo, naposledy byl viděn na dvoře jistého domu v Sýrii ve společnosti několika podezřele vyhlížejících sudů), nemohla jinak než pokusit se vrhnout světlo na některé naznačené skutečnosti. Nejprve jsme se obrátili na našeho poradce ve věcech černé magie, pana Lucia Malfoye: „Je možné, že je pan Donald Rumsfeld (přezdívaný též Rummy) skutečně Smrtijedem, nebo jen špatně pochopil onu nešťastnou knihu?“ „Ano, pochopil to špatně. Velice špatně.“ Dále jsme vyzpovídali Syřany z blízké sirkárny. Syřané sice zatvrzele tvrdili, že jsou pouze „Sirkaři“ a nikdy nebyli v Sýrii, ale i přesto se naší redakci podařilo sérií zcela nelogicky a záludně položených otázek získat jejich výpověď, a to nejen ze zaměstnání. O našem přispěvateli nakonec prohlásili: „Je to syrový (zřejmě myšleno syrský - pozn. red.) člověk.“ Což je doufám v předchozím kontextu všeříkající. Pane Radclife, nikdy jste se nám nepřiznal... Nakonec jsme museli podniknout to nejobtížnější pátrání a pokusit se ověřit zvěsti o polibku G.W. Bushe s mozkomorem. Bohužel se nám nepodařilo je potvrdit ani vyvrátit. Jediný mozkomor, který se s ním setkal, zemřel hladem. |
Krátce:Mrtví zajatci„Popravují nám naše zajatce,“ stěžoval si hlavní velitel australsko-anglo-amerických sil v Iráku. Našemu výtečnému zpravodaji Gerhardu Pískomilovi se na neznámém místě podařilo zastihnout jeho irácký protějšek, který tvrzení rázně popřel: „Nemáme na tom nejmenší zájem. Koneckonců, jsou to naši lidé.“ Bílý prášek?Kulhavému věštci se podařilo nade vši pochybnost dokázat, že podezřelý bílý prášek, nalezený jižně od Baghdádu, nebyl chemickou zbraní, nebyl to dokonce ani atropin, nýbrž sůl americké výroby. K pochybnostem vedly Iráčany a posléze i americkou armádu přiložené listy s návodem k použití, přeloženým do arabštiny. Náš oddaný redaktor Šťoural Ozlomkrk si práškem posolil chleba... a vůbec nic se mu nestalo!!! Migrace„Nevíme, kolik iráckých představitelů překročilo hranice se Sýrií, jde však o ty, kterým to nemělo být umožněno,“ prohlásil Powell citovaný konkurenční agenturou Reuters. Naše soukromá agentura Owl’s network dodává i vysvětlení: „Všichni iráčtí představitelé, kterým mělo být umožněno překročení hranic se Sýrií, jako že žádní takoví nejsou, zůstali na iráckém území.“ Zbabělý diktátor„Víme přesně, co Saddám dělá, jen nevíme kde. On nemá ani moc na vybranou, protože podle jeho denního rozpisu, který máme k dispozici, je buď mrtvý, raněný nebo se zbaběle skrývá,“ prohlásil americký agent John Doe. Naše redakce upřesňuje: „Saddám Husajn je mrtvý nebo raněný, a proto se zbaběle skrývá.“ MýlkaOdborník na astrofyziku a pohyb myši uzavřené v duté kouli po nakloněné rovině, Prof. Blaise Packal, obviňuje G.W. Bushe z omylu a tvrdí: „Žádný Saddám Husajn neexistuje, je to totiž úplně někdo jiný téhož jména!“ |
Putování po poušti bylo pro generace Bushů vysoce ceněným duchovním cvičením. Proto G.W. Bush pociťuje jeho zanedbání za velkou osobní křivdu. Již v dobové literatuře se praví: „Dlouho vodil Bush svůj lid po poušti.“ Není proto divu, že i jeho následovník, G.W. Bush, se rozhodl svůj lid vyslat do pouště (povšimněte si prosím, že ani Burning Bush se svým lidem osobně nebyl, nýbrž na něj znuděně shlížel ze Sinaje).
„Zjistili jsme, že vzhledem k počtu obyvatel máme na vlastním území nedostatek pouští,“ uvedla Bushova mluvčí. „Pan prezident zastává názor, že tento nedostatek je vážným poškozením zájmů amerického lidu a možností jeho duchovního rozvoje,“ dodala.
„Je to nespravedlivé a v žádném případě to nebudeme trpět!“ nechal se slyšet Bush.
Podle neoficiálních zdrojů je obsazení irácké pouště řešením pouze dočasným. Někteří lidé blízcí Bílému domu (zastihli jsme je na schodech), se vyjádřili naprosto jasně: „Máme samozřejmě zájem o obchod s Irákem, a čeho je v Iráku nejvíc? - Písku!“ Jak Kulhavý věštec dodatečně zjistil, byli to zástupci firmy Last Minute ltd., největšího světového výrobce přesýpacích hodin.
Pouštní mág Chamsín, (o němž už jsme v Kulhavém věštci referovali, viz č. 2), přestože velmi vítá americký zájem o své práce, nemohl skrýt jisté znepokojení: „Proč si nezůstanou na vlastním písečku?“
I hlavní velitel amerických jednotek v Iráku potvrdil eminentní zájem USA na iráckém písku: „Irácká města, pokud nám nestojí v cestě, nás nezajímají. Pokud si tam Iráčané neumí udržet pořádek sami, je to jen a jen jejich věc. Svého cíle jsme dosáhli. Máme už zdejšího písku plné zuby, boty i helmy.“
Představitelé iráckých pozic i opozice se výjimečně shodují na tom, že jde o bezprecedentní a neodpustitelné vyvážení národního duchovního dědictví.
Kulhavému věštci se podařilo zachytit také hlas volajícího na poušti: „Chamsíne, ty bastarde, už mám toho tvýho písku až po krk!“
Na účel amerického obsazení Iráku se zeptal i náš válečný zpravodaj, Gerhard Pískomil. Oslovil velitele vojenských jednotek v Bagdádu, který otevřeně řekl: „Nejsme tu kvůli písku ani ropě!!! Přišli jsme sem šířit svoji víru. Mimochodem, věříte v UFO?“
V rámci poválečných reorganizací bude pražské rádio Svobodná Evropa přejmenováno na rádio Trvale svobodná Evropa.
Také Wilsonovo nádraží bude přejmenováno - na Bushovo nádraží. Kulhavému věštci to sdělil nejmenovaný zdroj blízký českým drahám: „Nezdálo se nám vhodné, aby naše nejdůležitější nádraží bylo pojmenováno po někom, jehož odkaz Wilsonův nástupce tak totálně pohřbil. Mohlo by to nosit smůlu.“ Pro sebe dodal: „Stejně je tam pěknej bordel.“
Také další nejmenovaný zdroj blízký tomuto nádraží, tentokrát v minisukni a síťovaných punčochách, si dovolil vyslovit svůj názor: „Aspoň vím, po kom šlapu!“
Totální Svoboda už i v PrazeNáš dopisovatel se zapřísahal, že Praha předložila svůj vlastní projekt totální svobody. Jeho duchovní tvůrce, stínový ministr zahraničí za vládní koalici, ho našemu Věštci laskavě přiblížil: „ Naše vláda má jasný a transparentní názor na věc. Myslím, že je teď čas vyjádřit ho: ‚Nesouhlasíme s těmi, kdo s námi nesouhlasí, zatímco souhlasíme s každým, kdo má stejné stanovisko, jaké máme my. Pokud nám za to něco dá, budeme ho dále podporovat, pokud ne, nebudeme ho nepodporovat.‘ Každopádně si myslím, že bychom ve svém přístupu měli pokračovat, přestože někteří si myslí, že je vtipné házet Svobodu do Vltavy - mýlí se. Vláda se usnesla, že to není vůbec vtipné.“ |
Inzerce:Prodám duši za informace. Zn. Ne svoji! (nabídky sovujte redakci Kulhavého věštce) |